Šlechtické deklarace – Šlechta v boji za českou státnost

Cílem projektu je seznámit širokou veřejnost s doposud stále opomíjeným a málo diskutovaným tématem, jakým je role české zemské šlechty po vzniku samostatného Československého státu a s jejími zásluhami v boji za českou státnost zejména ve 30. letech 20. století.

Poslanci Národního shromáždění československého přijali v roce 1918 mezi prvními republikánskými nařízeními zákon č. 61/1918 zrušující šlechtictví, řády a tituly. První a druhé čtení zákona stačili schválit 3. prosince 1918 za pouhých 37 minut a o týden později již návrh zákona vstoupil v platnost. Český národ se tak začátkem 20. století vzdal části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Postupně je posílal do většího a většího politického a sociálního suterénu. Nedbal přitom nebezpečí, že přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin, dochází i k nenahraditelné ztrátě hodnot duchovních a mravních. Hodnot, jejichž nositelkou šlechta po staletí byla, hodnot, které i dnes –  po sto letech – v naší společnosti často postrádáme. 
Přesto, že se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala vůbec dobře, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Zachovala se čestně a statečně. Přesvědčivým důkazem byly tři deklarace, kterými  rody české zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpečí německého nacismu v letech 1938 a 1939.

HLAVNÍM VÝSTAVNÍM ARTIKLEM VÝSTAVY JSOU PŘIPOMÍNANÉ DEKLARACE A JEJICH SIGNATÁŘI SE SVÝMI PŘEDKY A POTOMKY V NÁSTĚNNÝCH GENEALOGICKÝCH TABULÍCH. 

První deklarace ze 17. září 1938:
„Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu“.

Deklarace byla v sobotu 17.9.1938 přednesena prezidentovi republiky Edvardu Benešovi při zvláštní audienci na Pražském hradě. Audience se účastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů. Autorem textu deklarace byl Karel VI. Schwarzenberg a prezidentovi ji za přítomné a jménem dalších představitelů starých rodů přečetl František Kinský z Kostelce nad Orlicí:

Pane presidente,

za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli, zabránit porušení starých hranic našeho státu. Proto i řada členů starých rodů naší vlasti nás pověřila, abychom se k Vám dostavili s podobným projevem. Věrnost k českému státu, který naši předkové pomáhali budovati a po tisíc let udržeti, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůrazniti. Považujeme za svou povinnost, uchovati dědictví svých otců, Země Koruny české byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití i těchto časů nepokoje a násilí.

            Naše přání, aby staré hranice České koruny zůstaly neporušeny, vychází zajisté také ze starosti o budoucnost našich potomků i z pocitu odpovědnosti za svobodu a blaho českých Němců. Naši předkové vždy usilovali o přátelský poměr obou národů v zemi usazených a tak i my toužíme po tom, aby i naši krajané německého jazyka mohli sdíleti s námi lásku k nedělitelné vlasti. Důvěřujeme, že se tak může státi. Zejména doufáme, že zásady křesťanské udrží v této zemi pořádek a vzdělanost.

Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájit.

Signatáři abecedně:
Karel Belcredi (*1893 † 1972), Rudolf Czernín (*1904 †1984), W. Colloredo-Mansfeld (*1914 † 1946), Jindřich Dobrzenský (*1892 † 1945), Charles Parish (*1899 † 1976), František Kinský (*1879 † 1975), Z. R. Kinský (*1896 † 1975), Zdeněk Kolowrat (*1881 † 1941), Jan Lobkowicz (*1885 † 1952), Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986), Leopold Sternberg (*1896 † 1975), Hugo Strachwitz (*1900 † 1978).
17. září 1938
(Zdroj: Almanach českých šlechtických rodů, 2003, str. 468, nakladatelství Martin, upravil Jan Drocár)

Druhá deklarace byla 24. ledna 1939
přednesena při audienci u prezidenta Emila Háchy 

Zástupci šlechty přišli novému prezidentovi republiky Emilu Háchovi potvrdit to, co již předtím – 17.9.1938 – deklarovali prezidentu Benešovi. Proto k tomuto datu nebylo písemně vydáno žádné nové prohlášení. Za druhou deklaraci je pokládán text, který při této audienci přednesl za šlechtice opět František Kinský:Právě před čtyřmi měsíci jsme jako členové starých českých rodů tehdejší hlavě státu jasně prohlásili, že dáváme všechny své síly do služeb vlasti.
      Přicházíme-li dnes poznovu do starobylého hradu českých králů, abychom opět vyslovili svou vůli plniti všechny své povinnosti, činíme tak i osobně kvůli Vám. Víme dobře, za jakých okolností jste se uvolil ujmouti se řízení našeho státu a cítíme, že jestli něco vás může posilovati při této práci, tedy mimo víru v Božskou Prozřetelnost, je to důvěra všeho národa.
     Proto nepokládali jsme za nadbytečné přijíti dnes k Vám a ujistiti Vás těmito věcmi:
     Důvěřujeme Vám.
     Doufáme, že jednota národa ve všech jeho složkách bez rozdílu a bez rozporu Vám umožní vésti stát dobře a spravedlivě, pokud je to dnes lidským silám možno.
     Jsme hotovi, kdykoli by se toho potřeba ukázala, státu podle svých sil a schopností posloužiti.
To nám ukládá za povinnost účast našich předků na tisíciletých osudech tohoto státu.
Nemůžeme se zříci naděje, že naší vlasti jsou souzeny lepší dny, ale nechť stane se cokoli, přidržíme se věrnosti, kterou jsme zavázáni vlasti svých předků.“

Audience u prezidenta Emila Háchy se účastnilo 12 šlechticů zastupujících 10 rodů.

Audience se zúčastnili tito představitelé šlechtických rodů:
Karel Belcredi (*1893 † 1972), Rudolf Czernín (*1904 †1984), Jindřich Dobrzenský (*1892 † 1945), Jan Nepomuk Pálffy (*1872 † 1953), Charles Parish (*1899 † 1976), František Kinský (*1879 † 1975), Z. R. Kinský (*1896 † 1975),  Jan Lobkowicz (*1885 † 1952), Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986), Jiří Douglas Sternberg (*1888 † 1965), Leopold Sternberg (*1896 † 1975), Hugo Strachwitz (*1900 † 1978).

Třetí deklarace ze září 1939:
”Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939”

Třetí deklarace byla poprvé veřejně prezentována na schůzi výboru Národního souručenství ve čtvrtek 7. září 1939 a přečtení projevu bylo přijato výborem s všeobecným souhlasem a potleskem. Signatáři poté deklaraci podepisovali postupně a samostatně, protože za protektorátu byl zákaz sdružování občanů ve větším počtu. Po podepsání dokumentu 85 šlechtici z 33 rodů bylo prohlášení, které bylo napsáno formou dopisu, doručeno prezidentovi Emilu Háchovi:
Slovutný pane presidente!
      V poslední době bylo jednáno o postavení šlechty v českém národě a objevily se v tomto ohledu různé nejasnosti. Považujeme proto za vhodné v tomto směru podati některá vysvětlení.
      Šlechta byla, jako všude, svou podstatou zřízením státním a jakožto celistvé společenství bývala ušetřena národnostních sporů. Její politické povinnosti bývaly určovány službou Českému státu a králi. Jádro tohoto stavu vždy ovšem patřilo k českému národu netoliko kulturně, nýbrž i krví a jazykem. Za ranných dob království, kdy celý venkov byl jazykově český, prostředí šlechty bylo rovněž takové. Tato šlechta, původem a jazykem česká, tvořila panující nebo politickou vrstvu Českého státu před vznikem monarchie domu Rakouského i dlouho potom. Zanechala nám památku své kultury v českých zpracováních rytířských zpěvů, v knihách zemských práv v názvosloví vojenském, ve svých hradech a zámcích a ve vybudování institucí kulturních. Rody, které sdílely po staletí osudy českého národa a neodcizily se nikdy svému kmeni, musí i dnes býti počítány k národu, jehož krev v jejich žilách koluje.
      Vedle této ryze domácí šlechty přistěhovalo se průběhem dějin a usadilo se na území českého státu mnoho rodin původu cizího, nikoli však pouze německého. Tyto rodiny, jimž příslušelo místo na sněmu, jehož jednání se v Praze, Brně a Olomouci účastnily, a jímž příslušela i vrchnostenská moc, která je spojovala stálým správním stykem s lidem, splynuly v krajích českého jazyka s národem tak, že jejich různý původ nemůže ničeho změniti na jejich nepopíratelné příslušnosti k české národní pospolitosti.
      Obdobně někteří, v německém prostředí žijící potomkové českých rodin, honosících se ryze českými jmény a vzešlých z nejstarší krve české, hlásí se k národu německému, který je u vědomí jejich německého smýšlení velmi ochotně za své syny uznává a v jejich českém původu žádné překážky nevidí.
       Jsme přesvědčeni, že tak jako my přiznáváme těmto jedincům právo hlásiti se k národu, uprostřed něhož žijí, který za svůj zvolili a který je za své příslušníky přijímá, tak i se strany druhé nebude nikdo příslušníkům šlechtických rodin, zde usedlých, upírati právo, aby se hlásili k českému národu, s nímž žili jejich předkové po generace, sdílejíce práva i povinnosti, dobré i zlé, byť rodiny ty nebyly po meči vždy původu českého.
       Zděděná příslušnost k národní pospolitosti není tedy určována okolnostmi dne, nýbrž jest způsobena skutečností společenství života, politické, kulturní a hospodářské spolupráce, jednotou dějin, osudu a zodpovědnosti za budoucí generace národa.
      Národ český, jemuž slavnostním způsobem byla zaručena Vůdcem národa německého a říšským kancléřem jeho národní svébytnost, zajisté může považovati za své právo i svou povinnost tvrditi se vším důrazem – kdyby o tom pochybnost vznikla – skutečnost, že má českou šlechtu jako svou složku, jež od těla národního se nikdy neoddělila a nikdy svým přičiněním oddělena nebude.
      Při posledním sčítání lidu v Německé Říši byla příslušnost k národnosti postavena na základ dobrovolného přiznání. Příslušné správní předpisy vycházejí ze zásady, že každý jest příslušníkem národa, s nímž se cítí intimně spjat a k němuž se hlásí. Nepochybně se budou německé říšské orgány říditi touto zásadou i na zdejším území. V plné shodě s národem německým, který žádá ode všech svých příslušníků přesné konání všech povinností vůči národní pospolitosti, jsou důvodně i český lid a česká šlechta přesvědčeni o své sounáležitosti. Vycházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu.

V září 1939

SIGNATÁŘI ABECEDNĚ:

René Baillet de Latour (*1878 † 1970), Quido Battaglia (*1873 † 1962), Jindřich Belcredi (*1902 † 1973), Karel Belcredi (*1893 † 1972) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Richard Belcredi (*1891 † 1956), Michael Bubna-Litic (*1864 † 1949), Mikuláš Bubna-Litic (*1897 † 1954), Josef Colloredo-Mansfeld (*1910 † 1990), Jeroným Colloredo-Mansfeld ml. (*1912 † 1998), Jeroným Colloredo-Mansfeld st. (*1870 † 1942), Weikhard Colloredo-Mansfeld (*1914 † 1946) – podepsal již 1. prohlášení, Edmund Czernin (*1907 † 1994), František Josef Czernin (*1878 † 1963), Humprecht Czernin (*1909 † 1944), Jan Děpold Czernin (*1915 † 1967), Rudolf Czernin (*1904 † 1984) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Bedřich Daczický z Heslowa (*1913 † 1995), Hugo Daczický z Heslowa (*1911 † 1989), Mikuláš Daczický z Heslowa (*1909 † 1971), Jan Dlauhoweský (*1909 † 1996), Karel Dlauhoweský (*1910 † 1976), Karel Dlauhoweský (*1876 † 1956), František Dobrzenský (*1915 † 1978), Jan Dobrzenský (*1870 † 1947), Jan ml. Dobrzenský (*1911 † 1996), Jindřich Dobrzenský (*1892 † 1945) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Otakar Dobrzenský (*1871 † 1952), František Bořek-Dohalský (*1887 † 1951), Jiří Bořek-Dohalský (*1914 † 1990), Bedřich Hildprandt (*1902 † 1981), Jindřich Hildprandt (*1895 † 1968), Karel Hildprandt (*1894 † 1975), Robert Hildprandt (*1893 † 1974), Josef Karel Hrubý z Gelenj (*1866 † 1943), Gustav Kálnoky (*1892 † 1979), Arthur Korff-Kerssenbrock (Korff-Schmising-Kerssenbrock) (*1914 † 1979), Klement Korff-Kerssenbrock ml. (*1912 † 1989), Klement Korff-Kerssenbrock st. (*1883 † 1960), Alfons Kinský (*1912 † 1998), Bedřich Karel Kinský (*1911 † 1999), František Kinský (*1879 † 1975) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, František Antonín Kinský (*1915 † 1993), Josef Kinský (*1913 † 2011), Zdenko Radslav Kinský (*1896 † 1975) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Egon Kolowrat-Krakowský (*1889 † 1971), Hanuš Kolowrat-Krakowský (*1879 † 1955), Zdeněk Kolowrat-Krakowský (*1881 † 1941) – podepsal již 1. prohlášení, Otomar Kolowrat-Krakowský (*1891 † 1966), Bedřich František Lobkowicz (*1907 † 1954), Jan Lobkowicz (*1885 † 1952) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil, Jaroslav Lobkowicz (*1877 † 1953), Jaroslav Lobkowicz ml. (*1910 † 1985), Josef Lobkowicz (*1918 † 1946), Mořic Lobkowicz (*1890 † 1944), Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (*1891 † 1973), Emanuel Mensdorff-Pouilly (*1866 † 1948), František Mensdorff-Pouilly (*1897 † 1991), Jan Mladota (*1917 † 2001), Ervin Nádherný (*1909 † 1985), Ervin Nádherný (*1909 † 1985), Oskar Nádherný (*1871 † 1952), Alfons Paar (*1903 † 1979), Jan Pálffy (*1872 † 1953) – účastnil se audience u prezidenta Háchy, Karel Pálffy (*1900 † 1979), Charles Parish (*1899 † 1976) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Theodor Podstatský-Thonsern (*1909 † 1984), Bohuš Rieger (*1895 † 1976), Alois Serényi (*1893 † 1957), Jindřich M. Schlik (*1875 † 1957), František Schlik (*1914 † 2005), Jindřich Schlik (*1916 † 2004), Zikmund Schlik (*1916 † 1988), Ondřej Schlik (*1917 † 1942), Ervin Schoenborn (*1899 † 1984), František Schoenborn (*1899 † 1964), Arnošt Schwarzenberg (*1892 † 1979), František Schwarzenberg (*1913 † 1992), Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Jiří Sternberg (*1888 † 1965) – účastnil se také audience u prezidenta Háchy, Leopold Sternberg (*1896 † 1957) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy, Hugo Strachwitz (*1900 † 1978) – podepsal již 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy , Arnošt Thun-Hohenstein (*1905 † 1985), Max Wratislav (*1917 † 2002), Josef Osvald Wratislav (*1883 † 1966), Maxmilián Wratislav (*1857 † 1940).

 

 

JEDNOTLIVÁ SOUČASNÁ PŘIPOMENUTÍ ŠLECHTICKÝCH VYSTOUPENÍ Z LET 1938 A 1939:

1. Potštejn

 V neděli 24.června 2012 se na zámku Potštejn sešli k uctění svých předků potomci signatářů šlechtických deklarací.

Součástí slavnostního odpoledne byla děkovná mše za signatáře v kostele sv. Vavřince, kterou sloužil arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka OP, který také nad celým projektem převzal záštitu. Potomci signatářů se dále sešli v mramorovém sále potštejnského zámku, kde byli seznámeni s projektem Šlechtická poselství. Ve výstavní síni zámku se účastníci setkání prohlédli prodejní výstavu obrazů hradů a zámků od mentálně postižených z organizace Modrý klíč. V zámeckém parku byla k poctě signatářů šlechtických prohlášení zasazena česká lípa a účastníci zazpívali českou hymnu. Na závěr setkání se v parku také uskutečnil koncert žáků Pražské konzervatoře (v roce 1810 byla založena tehdejšími představiteli české zemské šlechty).

Setkání potomků v Potštejně se uskutečnilo rok po úmrtí Josefa Kinského z Kostelce nad Orlicí (*1913 † 2011), posledního žijícího signatáře šlechtických deklarací.

 

 

Odkaz na video Šlechtická poselství – setkání na Potštejně:

 

 2. Pražský hrad

V pátek 5. září 2014 byla v Mladotově domě na Pražském hradě genealogická výstava rodokmenů rodin a rodů jednotlivých signatářů.

Výstava byla pod názvem „Šlechtická poselství – 75. let poté“ koncipována jako putovní, aby mohla vystoupení české zemské šlechty z let 1938 a 1939 prezentovat i na dalších místech. Výstava byla veřejnosti přístupná do 5. října 2014.

Záštitu nad výstavou přijali arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka OP (má patronát nad celým projektem), předseda Poslanecké sněmovny a předseda Národní komise k 700. výročí narození Karla IV. Jan Hamáček, ministr kultury Daniel Herman, pražský primátor Tomáš Hudeček a starosta městské části Praha 1 Oldřich Lomecký.

K 75. výročí zveřejnění deklarací byla v roce 2014 vydána publikace „Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939“. Seznamuje čtenáře s okolnostmi, které vedly českou zemskou šlechtu k jejich vystoupením v letech 1938 a 1939. Zmiňuje důsledky, které následovaly po podepsání deklarací. Jsou zde zaznamenány texty deklarací, podpisy všech 85 signatářů, rozhovory s potomky signatářů a další. Brožura ve formátu A5 je doprovázena bohatou obrazovou dokumentací a sestavili jí genealog Jan Drocár, dr. Milana Nováka a dr. Milan Buben.

V současnosti je publikace k dostání na mělnickém zámku.

 

3. Lysice 

V neděli 5. dubna 2015 v 15 hodin se konala vernisáž výstavy Šlechtická poselství na zámku Lysice, kterou uvedl PHDr. Jiří Tůma. 

Výstava Šlechtická poselství byla na státním zámku v Lysicích veřejnosti představena společně s Výstavou historických pečetí ze soukromé sbírky pana Libora Kratochvíla, v současnosti největší sbírky pečetí v ČR. Výstava byla přístupna v otevírací době zámku od 10 do 16 hodin od 2.dubna do 28. června 2015.

 

4. Kutná Hora

Ve čtvrtek 26. května 2016 byla otevřena výstava Šlechtická poselství v Kutné Hoře.

 Slavnost byla zahájena v 17 hodin v kostele sv. Jakuba mší, kterou celebroval arciděkan P.Bc.Th. Jan Uhlíř.  Výstavu poté ve Spolkovém domě v Lierově ulici č.p. 146 v 18 hodin zahájil starosta Kutné Hory Bc. Martin Starý:  

Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,

Byl jsem požádán o to, abych zahájil tuto výstavu a především promluvil o jejím tématu. Jsem z mladé generace, která nezažila ani 2. světovou válku, ani první republiku či rakousko-uherskou monarchii a šlechtické rody. Tudíž přistupuji ke všem těmto otázkám s generačním odstupem a snad i s nadhledem. Nejsem zároveň oprávněn soudit to, co se odehrávalo v minulosti.  V roce 1918 byly v novém Československu zákonem č. 61 šlechtické rody postaveny mimo zákon. Tak se to dočteme ve Wikipedii.

Tato výstava však dokazuje to, že čeští šlechtici, i když jim zákon zakazoval užívat šlechtické tituly či rodová jména, nikdy nezapomněli na svoje předky a hrdě se hlásili k jejich odkazu i k české státnosti. Je důležité vědět, že i česká země, ať už byla v područí jakéhokoliv království, monarchie či jiné mocnosti, měla mimo přistěhovavších se šlechtických rodů z cizích zemí, také šlechtické rody ryze české, domácí, spjaté s naší zemí, kulturou a tradicí. 

Šlechta byla především v letech komunismu brána s buržoazií jako podvratný živel státu, na který tehdejší politická garnitura koukala skrz prsty.  Na této výstavě bychom si měli uvědomit, že zástupci šlechtických rodů se nenechali nijak zlomit ani prvorepublikovým zákonem, tak ani 40letou dobou komunismu, ve 30 letech se postavili za tehdejší vládu a národ a i nadále se hrdě hlásí k rodové tradici svých předků. Přesto, že byla šlechta vnímána díky středověkým kronikám a třeba i pohádkám jako zdroj zla, utlačování a vykořisťování poddaných, už v té době se našlo mnoho osvícených panovníků a zástupců šlechty, kteří mysleli i na dobro své země i poddaných. Rytíři byli také ztělesněním hrdosti, udatnosti a pevných zásad.  Je třeba si uvědomit, že postupem času se staly šlechtické rody nositeli vzdělání a vědy, rozvoje zemědělství, průmyslu, ale byly mezi nimi i schopní politici, umělci, diplomaté či obchodníci. I díky šlechtě se začaly české země v průběhu průmyslové revoluce rozvíjet – dokladem toho jsou velké pivovary, cukrovary, lihovary či jiné průmyslové podniky.

I v Kutné Hoře a okolí bylo takových osvícených rodů několik. Na nedaleké Kačině to byli Chotkové, v Sedlci  rod Schwarzenbergů. Nejznámějším kutnohorským šlechtickým rodem byl rod Daczických. Osobu kutnohorského rodáka Mikuláše Dačického z Heslowa si můžeme připomenout v nově rekonstruovaném domě, ve filmech a literárních dílech. Do nedávna jsme měli v Kutné Hoře i pivovar, který vařil pivo v rodovém sídle Daczických a po nich bylo pojmenováno i samo pivo. Věřím, že sláva obou kutnohorských šlechtických rodů bude pozvednuta, ať už obnovou pivovaru nebo plánovaným využitím zámeckého areálu v Sedlci.

Výstava byla v Kutné Hoře otevřena do 10. července 2016.
 

 

5. Karlov

V úterý 17. ledna 2017 byla otevřena výstava Šlechtická poselství v Muzeu Policie České republiky v Praze na Karlově.

Místo bylo vybráno vzhledem ke spojitosti signatářů šlechtických prohlášení s postavou římského císaře a českého krále Karla IV, který nechal v roce 1350 na tomto nejvyšším místě Nového Města pražského vystavět klášter (dnes Policejní muzeum) a kostel (dnes kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého). Také zjištění, že téměř všichni signatáři jsou potomky Karla IV., určovalo toto místo k uspořádání výstavy. Tyto genealogické cesty (od Karla IV. k jednotlivým signatářům) byly postupně zpracovány do rodokmenů a poprvé vystaveny v následujícím místě konání výstavy – na mělnickém zámku. 

Výstava se tak konala v místě spjatém s postavou římského císaře a českého krále Karla IV. Ten je společným předkem signatářů a tedy i jejich potomků.
Karel IV. nechal v roce 1350 na tomto nejvyšším místě Nového Města pražského vystavět klášter (dnes Policejní museum) a kostel (dnes kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého). Tyto příbuzenské vztahy jsou graficky znázorněny v přilehlém parku karlovského areálu. 

 

6. Mělník

Sobota 9. září 2017. Dalším místem putovní výstavy Šlechtická poselství  se stal Koncertní sál mělnického zámku, který vlastní Jiří Lobkowicz. Ten se rozhodl k poctě svého děda Jana Lobkowicze, který patřil mezi signatáře šlechtické deklarace, výstavu na svém zámku pořádat. 

Více o této výstavě a její vernisáži si lze přečíst v článku v Historické šlechtě zde: Šlechtická poselství signovali potomci Karla IV.

 

7. Brno-Líšeň

V Dělnickém domě v Brně -Líšni byla 15. května zahájena další z řady výstav Šlechtických poselství aneb Šlechta v boji za českou státnost. Výstava je pořádána k 80. výročí předání první deklarace 17. září 1938 prezidentovi E. Benešovi a k 125. výročí narození Karla Belcrediho (*24.9.1893 †18.9.1972), jednoho ze signatářů všech 3 deklarací. 
Veřejnost si může téměř čtyři desítky panelů s rodokmeny šlechtických rodů prohlédnout až do 15. června 2018. 

Více o výstavě na: Výstava „Šlechta v boji za českou státnost“ v Brně-Líšni

 

8. Rychnov nad Kněžnou

V pořadí už osmým místem, kde se výstava Šlechta v boji za českou státnost představila je zámek v Rychnově nad Kněžnou.

Tady, v jednom z hlavních sídel rodu Kolowratů, připomene výstava především statečnost bratrů  Egona, Hanuše, Otomara a Zdeňka Kolowrat-Krakowských, kteří podepsali „Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939“. Poslední z nich poté patřil i k dvanáctičlenné skupině šlechticů, kteří podepsali letos připomínané první šlechtické prohlášení, předané prezidentu Edvardu Benešovi 17.9. 1938.

Vernisáž výstavy se uskutečnila ve středu 20. května 2018 od 17 hodin v prostorách zámku Rychnov nad Kněžnou, kde přítomné uvítal majitel zámku Jan hrabě Kolowrat-Krakowský-Libsteinský, vnuk Hanuše, nejstaršího z výše zmíněných bratrů.

Výstavu podpořilo ministerstvo kultury a mnoho úspěchů jí popřála ve svém projevu náměstkyně ministra kultury PhDr. Anna Matoušková.
Hlavní záštitu převzal nad výstavou v Rychnově hejtman Královéhradeckého kraje  PhDr. Jiří Štěpán, který přítomné také oslovil svým projevem.

Výstava byla ukončena 16. září 2018 a poté byla přemístěna do zámku Dobříš.

 

9. Dobříš

Výstava v Dobříši ukončila putování Šlechta v boji za českou státnost v roce,  kdy si připomínáme 80. výročí podepsání 1. šlechtické deklarace v roce 1938. Tu za rod Colloredo-Mannsfeldů signoval někdejší majitel zámku Weikhard (*1914 † 1946).  Vernisáž výstavy byla zahájena ve čtvrtek 4. října 2018 a z rodu Colloredo-Mannsfeldů byl přítomen Weikhardův synovec a současný majitel zámku Jerome Colloredo-Mannsfeld a jeho manželka Livia-Anna.

Weikhard hrabě Colloredo-Mannsfeld patřil mezi 12 šlechticů, kteří v době nejvyššího ohrožení vlasti podepsali a 17. září 1938 předali deklaraci prezidentu Edvardu Benešovi „Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu“, ve které se přihlásili k českému národu. Další šlechtické deklarace byly určeny již prezidentovi Emilu Háchovi. Druhá deklarace mu byla přednesena při audienci na Pražském hradě 24. ledna 1939 a třetí byla v září 1939 signována již 85 šlechtici z 33 rodů. Mezi nimi byli i 4 zástupci rodu Colloredo-Mannsfeld – kromě Weikharda i jeho otec Jeroným st. a starší bratři Josef a Jeroným ml.
Výstavu podpořilo ministerstvo kultury a hlavní záštitu nad výstavou převzala hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová.

Výstava byla ukončena 30. prosince 2018.

 

 

10. Zámrsk

Od 9. února do 11. května 2019 si výstavu šlechtických rodokmenů mohli prohlédnout také návštěvníci Státního oblastního archivu v Zámrsku. Rodokmeny byly umístěny na chodbách zámku, který od roku 1960 slouží jako Státní oblastní archiv. Zámek leží v okrese Ústí nad Orlicí. V minulosti zámek vlastnili například  Kolowraté nebo rod Bubnů-Litic. Zástupci obou těchto rodů patřili mezi signatáře třetího prohlášení české šlechty v roce 1939.

Zámek Zámrsk, kde je v současné době umístěn Státní oblastní archiv.

 

Šlechtické rodokmeny umístěné na chodbách byly volně přístupné veřejnosti. Na snímku Michal Dujka z rodu Bubna-Litic, jehož dva zástupci byli signatáři třetí deklarace.

 

11. Blatná

V polovině května 2019 se výstava stěhovala na jih Čech. V sobotu 18. května byla na zámku Blatná putovní výstava rodokmenů českých a moravských šlechtických rodů „Šlechtická podpora české státnosti“ (v roce 2018 vystavovaná pod názvem Šlechta v boji za českou státnost) slavnostně zahájena Janou baronkou Germenish-Hildprandtovou.

Zástupci rodu Hildprandtů, na jejichž zámku se výstava konala, patřili mezi signatáře prohlášení z roku 1939. V něm se 85 šlechticů z 33 šlechtických rodů přihlásilo k českému národu. V současné době zámek spravuje baronka Jana Germenis-Hildprandtová, dcera signatáře Bedřicha Hildprandta, jednoho ze čtyř bratrů, kteří prohlášení v roce 1939 podepsali. Zámek byl rodině v restitucích navrácen v roce 1991.

Výstava proběhla v rámci evropského projektu Dnů soukromých hradů a zámků „Naše historie, vaše dědictví“, který pořádá Asociace majitelů hradů a zámků, a který se koná pod záštitou Českého ministerstva kultury.​

Výstavu zahájila Jana baronka Germenish-Hildprandtová, dcera signatáře Bedřicha

Genealog Jan Drocár je autorem všech vystavovaných rodokmenů (na obrázku ve světlém saku).

12. Boskovice

Dalším místem, kde bylo možné navštívit výstavu rodokmenů českých a moravských šlechtických rodů „Šlechtická podpora české státnosti“, se staly jihomoravské Boskovice. Vernisáž výstavy proběhla ve čtvrtek 2. června 2019 na zámku v Boskovicích a zahájil ji syn signatáře a současný majitel zámku Hugo hraběte Mensdorff-Pouilly. 
Ze šlechtického rodu Mensdorff-Pouilly podepsali v září 1939 třetí šlechtickou deklaraci 3 členové rodu: Alfons Karel hrabě Mensdorff-Pouilly (*20.7.1891 Boskovice † 7.10.1973 Boskovice),  Emanuel hrabě Mensdorff-Pouilly (*5.9.1866 Peggau † 28.3.1948 Český Šternberk) a František hrabě Mensdorff-Pouilly (*13.3.1897 Boskovice † 31.1.1991 Horn).
Výstava se koná v rámci evropského projektu Dnů soukromých hradů a zámků “Naše historie, vaše dědictví”, který pořádá Asociace majitelů hradů a zámků.

Výstava na zámku Boskovice byla k vidění až do neděle 28. července 2019.

Výstavu zahájil Hugo Mensdorff-Pouilly, syn signatáře Alfonse Karla.

13. Orlík

Posledním zastavením šlechtických rodokmenů „Šlechtická podpora české státnosti“ v roce 2019 by jihočeský zámek Orlík.
Majitelé zámku Schwarzenbergové se aktivně podíleli na vzniku všech třech deklaracích. František princ Schwarzenberg (*1913 † 1992) byl spoluautorem textu 3. šlechtické deklarace, kterou osobně předal prezidentovi Emilu Háchovi. Kromě Františka podepsali prohlášení z rodu Schwarzenbergů také Arnošt princ Schwarzenberg (*1892 † 1979) a Františkův starší bratr Karel kníže Schwarzenberg (*1911 † 1986), autor textu prvních dvou deklarací.

Výstava na zámku Orlík byla otevřená do 31. srpna 2019.

Na chodbách orlického zámku bylo v srpnu 2019 k vidění 33 rodokmenů šlechtických rodů, jejichž zástupci podepsali v roce 1939 třetí prohlášení.

Dalším místem, kde si budou moci zájemci šlechtické rodokmeny prohlédnout, bude na jaře příštího roku zámek Doudleby.